Když jsem přidávala jeden ze svých příspěvků o tom, jak jsem zhubla pomocí přerušovaného půstu, dostala jsem komentář, že se stačí mít rádi a zhubnete. Dokonce jsem na toto téma viděla i pár knih. Mohu s čistým svědomím říci, že se mám ráda taková, jaká jsem, a nebránilo mi to vážit bez pár deka 100 kilo.
"Tuk je nedostatek sebelásky," jsem četla a dokonce i slyšela od několika učitelů. Ale co je na tom pravdy? Má opravdu jakýkoliv fyzický stav, včetně tělesné hmotnosti, přímou souvislost s tím, jak moc se máme rádi? Pojďme se na to podívat z mé osobní perspektivy a zkušeností.
V první řadě je důležité si uvědomit, že láska k sobě není jen o akceptování svého vzhledu nebo váhy. Sebeláska je mnohem hlubší a komplexnější. Zahrnuje respekt k vlastním emocím, potřebám a snům. Je to o tom, jak se o sebe staráme, jak si organizujeme život a jak se postavíme k výzvám, které před nás život staví.
Osobně jsem si prošla cestou, kdy moje váha byla výrazně vyšší než nyní. A ano, milovala jsem se. Milovala jsem se, ale zároveň jsem se trápila. Bylo to proto, že jsem si nebyla dostatečně vědoma toho, jaký vliv má můj způsob života na mé tělesné i duševní zdraví. Měla jsem se ráda, ale neznamenalo to, že jsem si byla schopna dát to, co moje tělo a mysl skutečně potřebovaly.
Změna přišla s hlubším porozuměním a přijetím sebe sama ve všech aspektech. Pomohla mi meditace a jóga. Začala jsem více naslouchat svému tělu, rozpoznávat signály, které mi dává, a reagovat na ně. Zjistila jsem, že sebeláska není jen o tom přijmout, ale i o tom pochopit a akceptovat odpovědnost za své zdraví.
Můj přístup k jídlu a se změnil. Nebylo to o dietách či extrémních cvičeních, ale o hledání rovnováhy a harmonie. Jídlo se stalo způsobem, jak vyjádřit lásku k sobě – vybírám si zdravé a vyživující potraviny, protože si vážím svého těla a chci mu dopřát to nejlepší. Pohyb pro mě na rozdíl od mých kamarádek z posilovny nebyl nikdy trestem za to, co jsem snědla, ale radostnou aktivitou, která mi přináší energii a spokojenost. A jóga tyto emoce jen posílila.
Sebeláska mi tedy nepomohla zhubnout přímo, ale umožnila mi zaujmout k sobě takový postoj, který vedl k lepší péči o mé tělesné a duševní zdraví. A s tím přišla i postupná změna tělesné hmotnosti a celkového pocitu spokojenosti.
Z mého pohledu tedy "tuk jako nedostatek sebelásky" není správné tvrzení. Je to spíše o tom, jak hluboce se dokážeme propojit se svými skutečnými potřebami a jak efektivně dokážeme reagovat na signály, které nám naše tělo dává. Sebeláska je cesta, která může vést k lepšímu fyzickému zdraví, ale je to spíš vedlejší produkt hlubokého vnímání a péče o sebe sama.
